Composer

Instalace

Composer se distribuuje jako spustitelný .phar soubor a poslední stable si můžete stáhnout zde.

Linux

Pokud používáte Linux, je doporučováno si stáhnout Composer přes installer

$ curl -s http://getcomposer.org/installer | php

Vložením do složky, která je v systémovém PATH

$ mv ./composer.phar ~/bin/composer # nebo /usr/local/bin/composer

se stane composer přístupný globálně pod jednoduchým příkazem

$ composer

Mac OS X

Pro uživatele Macu je doporučováno nainstalovat Composer pomocí Homebrew

$ brew install composer

Je možné, že nemáte v systému nainstalované PHP, takže před instalací Composeru ještě zadáme

$ brew install php@7.2
$ pecl install xdebug

Nyní již můžete v Terminálu rovnou spouštět příkaz:

$ composer

Pokud z nějakého důvodu Homebrew použít nemůžete, nebo nechcete, tak postupujte úplně stejně jako na linuxovém stroji.

Windows

Doporučuje se použít instalátor, který Composer nabízí na svých stránkách.

Konfigurace

Composer je úzce propojený s verzovacím nástrojem Git. Pokud jej nemáte nainstalový, je třeba Composeru říct, aby jej nepoužíval:

composer -g config preferred-install dist

Vytvoření nového projektu

Nový projekt na Nette s ním vytvoříte pomocí jediného příkazu

composer create-project nette/sandbox nazev-projektu

Místo nazev-projektu si doplňte vhodné pojmenování a potvrďte. Composer naklonuje repozitář nette/sandbox z Githubu a hned potom stáhne Nette Framework. Mělo by již stačit pouze nastavit oprávnění na zápis do složek temp/ a log/ a projekt by měl ožít.

Packagist.org – centrální repozitář

Packagista je hlavní repozitář, ve kterém se Composer snaží vyhledávat balíčky, pokud mu neřekneme jinak. Můžeme zde publikovat i vlastní balíčky, tak jako Nette.

Nejsnadnější způsob, jak balíček publikovat, je nahrát ho na Github a jeho url pak vložit do Packagisty. Jak se balíček vytváří si ukážeme za chvilku.

Použití

Základem pro jakýkoliv projekt nebo knihovnu, která využívá Composer, je soubor composer.json, který obsahuje meta informace o projektu či knihovně a jejich závislostech.

Náš základní composer.json tedy může vypadat takto

{
    "require": {
        "php": ">=7.1.1",
        "nette/nette": "~3.0.0"
    }
}

Říkáme zde, že naše aplikace (nebo knihovna) vyžaduje balíček nette/nette a chce nejnovější verzi, která odpovídá ~3.0.0 (tj. nejnovější setinkovou verzi Nette 3.0), a taky že běží pouze na PHP 7.1.1 a novějším.

Máme tedy v kořenu projektu soubor composer.json a spustíme instalaci

composer update

Composer stáhne Nette a vloží ho do složky vendor/nette/nette.

Pokud použijete aktuální nette/sandbox, tak zde je již tohle vyřešené a základní composer.json je již v distribuci obsažen.

Lock soubor

Při instalaci vždy Composer vytvoří zámek composer.lock, hned vedle composer.json. Tento soubor obsahuje jednotlivé verze nainstalovaných balíčků.

Je standardem, že composer.lock commitujeme do repozitáře pouze u konkrétních aplikací a u knihoven nikoliv. Mohla by totiž nastat situace, kdy se vydá nová verze a kolega si stáhne aplikaci, zavolá composer install a bude mít novější verze knihoven. Lock soubor tomu zabraňuje, protože při instalaci se Composer vždy snaží použít verze uvedené v zámku.

Pokud si chceme vynutit aktualizaci knihoven, stačí jednoduše zavolat composer update.

Co když nechceme používat centrální repozitář?

Pokud máme vnitrofiremní aplikace, které zkrátka nemůžeme hostovat na Githubu, tak aby jsme si je mohli instalovat přes Composer, tak si můžete jednoduše nadefinovat vlastní repozitáře pro projekt.

Nette Framework je díky centrálnímu repozitáři přístupný vždy, ale ukážeme si definici s jeho repozitářem. V url může být libovolná cesta, nebo adresa, která směřuje na git, svn nebo mercurial.

{
    "repositories": [
        {
            "type": "vcs",
            "url": "git://github.com/nette/nette.git"
        }
    ],
    "require": {
        "nette/nette": "~3.0.0",
    }
}

Více na téma repozitářů v oficiální dokumentaci.

Co když už máme projekt rozjetý?

Nepovažujme to prosím za nevýhodu, ale za prostor ke zdokonalení našeho projektu. Composer neumí nainstalovat jenom některé závislosti, je nutné, aby se staral o všechny závislosti, které jednotlivé balíčky vyžadují.

Doporučovaný postup tedy je vytvořit si v projektu composer.json s informacemi o vyžadovaných balíčcích, závislosti nainstalovat a pak smazat přebývající knihovny v libs/.

Vlastní balíčky

Za balíček se dá automaticky považovat jakýkoliv projekt, který má v kořenu composer.json. Ovšem aby se taková knihovna dala použít jako validní závislost, má povinné dvě pole, name a version.

{
    "name": "MojeJmeno/Blog",
    "description": "Nejlepší blog",
    "version": "1.0.0"
}

Jméno se skládá z poskytovatele (vendor) a z konkrétního balíčku, což bylo zavedeno kvůli konfliktům.

Pokud používáme verzovací systém (například Git), tak není vůbec nutné verzi uvádět. Composer si umí sám přečíst jaké jsou v projektu tagy a větve a detekuje, co z toho vypadá jako verze a je možné si to zvolit jako závislost.

Autoloading

Composer za nás řeší i autoloading. Každá knihovna může v composer.json uvést, jaký standard používá a Composer se přizpůsobí. Řekněme tedy, že bude používat PSR-0, náš hlavní namespace bude MojeJmeno a bude v podsložce libs.

{
    "autoload": {
        "psr-0": {"MojeJmeno": "libs/"},
    }
}

Co když ale PSR-0 tak docela nedodržujeme? Žádný problém, stačí uvést classmap místo psr-0, což je ekvivalent RobotLoaderu z Nette.

{
    "autoload": {
        "classmap": ["src/", "lib/"]
    }
}

Všechny tyto informace si Composer převede do jedné mapy namespace => složka a pak nám z toho generuje autoloader, pro všechny knihovny, které mu sdělily, jak je možné je načítat.

Composer umí taktéž vygenerovat classmapu pomocí příkazu composer dump-autoload -o.