EN | CS | Přihlásit | Registrovat

Nette\Loaders

Programový kód zpřehledníme rozdělením do více souborů. V případě OOP se nabízí ukládání každé třídy/interface (resp. několika úzce souvisejících tříd) do samostatného souboru. Tyto soubory je vhodné pojmenovávat podle nějaké své konvence. Následně je vkládáme do skriptů konstrukcí require_once. Opět, kvůli přehlednosti, bývá zvykem všechna vkládání umísťovat na začátky skriptů.

Odbočka: pokud použijete relativní cestu k souboru, require_once jej dohledá možná trošku nečekaným způsobem. Na include_path se také nerad spoléhám, proto se kloním k používání absolutních cest tímto způsobem:

require_once dirname(__FILE__).'/soubor.php';

Tohle všechno sice přispívá ke zpřehlednění kódu, ale má to i slabé stránky:

  • vkládáme soubory, které třeba nebudeme potřebovat
  • ke každé třídě si musíme pamatovat název souboru

Obzvláště ta dualita třída ↔ soubor mi hodně vadí. Hledal jsem tedy nějaké flexibilní řešení, které by jednak odstranilo obě slabá místa, zároveň co nejvíce zjednodušilo programátorovi život a hlavně nekladlo nová omezení či pravidla.

Nette\Loaders\Ro­botLoader

Základem je magická funkce __autoload. Díky ní se soubor s definicí třídy vloží až ve chvíli, kdy je skutečně potřeba.

Nette má vlastní obsluhu __autoload(). Jejím jádrem je vcelku jednoduchá funkce, která v adresáři webové aplikace proběhne všechny PHP skripty (tedy i podadresářích) a pomocí funkce token_get_all v nich vyhledá definice tříd a rozhraní. Výsledkem je tabulka identifikátorů a relativních cest k souborům. Nette pak přesně ví, který soubor při požadavku na konkrétní třidu vložit. Je to velice rychlé. Tabulka se samozřejmě uchovává na disku, v podobě INI souboru.

Při nahrání nové verze aplikace na web lze jedním příkazem tabulku vygenerovat znovu, nebo ještě jednodušeji – stačí smazat příslušný soubor a vygeneruje se sama.

Nette může běžet v tzv. ladícím režimu (DEBUG MODE). Pokud v tomto režimu není třída nalezena, provede se automaticky regenerace cache. Nepomůže-li to, ohlásí se error.

Výhody řešení

  • zbavíte se všech volání require_once
  • vkládají se jen potřebné soubory
  • bez striktních konvencí pojmenování souborů
  • možno mít více tříd v jednom souboru
  • není třeba ručně udržovat tabulku
  • Nette již při generování odhalí konflikty názvů
  • připadáte si jako v kompilovaném jazyce

Je to prostě velmi pohodlné a krutě návykové :-)

Konfigurace RobotLoaderu

RoborLoader standardně provádí autolading z adresářů appDir a libsDir, což stačí pro 95% případů. Pokud je potřebné autoloading rozšířit na více adresářů, je nutné o tom RobotLoaderu říct. Nejjednodušším způsobem to jde v konfiguračním souboru config.ini. Například takto:

service.Nette-Loaders-RobotLoader.factory       = Nette\Configurator::createRobotLoader
service.Nette-Loaders-RobotLoader.option.directory[]    = %appDir%
service.Nette-Loaders-RobotLoader.option.directory[]    = %libsDir%
service.Nette-Loaders-RobotLoader.option.directory[]    = "add/my/directory"
service.Nette-Loaders-RobotLoader.run                   = TRUE

První řádek „service.Nette-Loaders-RobotLoader.factory = Nette\Configurator::createRobotLoader“ je velmi důležitý, bez něj nebude přidání adresáře fungovat!

Viz také:

« response Anotace »

Login to submit a comment